O mně
a mých vizích, srdcovkách, přáních, cestách a nemožnosti zachytit čas

Hmm… V zásadě jsem obyčejná holka. I když už je mi „cet“. Označení holka se mi jednoduše nepojí s věkem, ale s vnímáním světa kolem sebe. Holky a kluci se umějí nadchnout, žasnout. Chtějí zkoušet nové, prokopávat uličky, které se většině jeví jako slepé. I přes nasbírané zkušenosti je stále něco překvapuje. Ještě v sobě neumlčeli – a pravděpodobně nikdy neumlčí – malého prince.

Nevěříte? Předložím vám důkazy.

Ano, mám na mysli malého prince ze stejnojmenné knížky Antoine de Saint-Exupéryho, která mě z neznámých důvodů po celý život až magicky přitahuje. Sbírám její jazyková vydání a není dne, kdy bych si na malého prince nevzpomněla… Když si tedy na otázku KDO JSEM? odpovím srdcem, protože jen tím podle Malého prince vidíme správně, napadá mě troufalá a určitě trochu střelená odpověď: Jsem možná už trochu vyrostlý, zmodernizovaný, praktičtější a bojovnější, prostě holčičí, malý princ.

Je zjevné a průkazné, že ve svém životě stejně jako malý princ kolotám mezi planetkami hvězdokupky zvané Evropská unie. Z rodné zlínské planetky na italskou, štrasburskou, bruselskou. Všemi směry tam a zpátky. Protože, jak dokazuje výsledek šetření malého prince, experta na životní směřování evropské populace: Když jde člověk stále jedním směrem, daleko nedojde.

Jak plyne z veřejně dostupné dokumentace mé agendy v Evropském parlamentu, všude mám své „květiny“ a „lišky“, za které se cítím odpovědná. Ve všech lokacích svého působení v Evropském parlamentu cíleně vyhledávám a detekuji své beránky a intenzivně se jim věnuji. Prioritně se zaměřuji zejména na beránky schopné spásat zlo, a to preventivně, tj. ve stadiu, kdy je ještě docela malé. Dějinné průzkumy dokazují, že jen díky eliminaci v nejranější růstové fázi zlo nestačí zakořenit a hvězdokupku EU – nebo dokonce celý náš vesmírek – rozmetat svou rozpínavostí na kousky.

Na základě dlouhodobé introspekce mohu bez vší pochybnosti konstatovat, že se bez ohledu na diverzifikované geografické a sociologické podmínky pozorování stále nestačím divit, jak jsou dospělí hrozně zvláštní. V dobrém i zlém. (Shodná reakce zaznamenána v literatuře: Antoine de Saint-Exupéry: Le Petit Prince, Gallimard 1943.)

Zjištěný reakční stereotyp není podle všech standardních ukazatelů patologický, není tudíž žádoucí aplikace jakýchkoli opatření. Chci se divit dál, protože jen tak může malý princ ve mně zůstat citlivý k nesmyslům i krásám všech planetek našich životů.

MOJE PLANETKY

Planetka DOMOV

Je má rodná, a nejen proto milovaná. Mám tu rodiče, kamarády i nějaké ty „sopky“ k občasnému vymetání. Také sbírku Malých princů, což je taková moje zahrádka téměř dvou set knižních růží včetně francouzské z roku 1943, vydání v Braillově písmu, různých indonéských nářečích, khmerštině, sinhálštině… Jsem až neskromně pyšná, že jsem přispěla ke zrodu Malého prince v brněnském hantecu. Už před mnoha lety mě k tomu inspiroval pohled do výlohy italského knihkupectví. Spatřila jsem tam Malého prince ve furlánštině, což je jazyk regionu Friuli, kde jsem řadu let žila a pracovala. Napadlo mě, jak by bylo hezké mít tuhle knížku také v českých a moravských nářečích. Tuto myšlenku jsem si v sobě hýčkala až donedávna, kdy do sebe konečně všechno zapadlo a vzniklo zcela nové vydání v hantecu a brzy vznikne další nové vydání v mně nejbližším nářečí.

Ve Zlíně jsem také citově prolnula s Tomášem Baťou, „velkým princem“, který při podnikání nikdy nezapomínal na své lidi a své město. Na ty, které k sobě připoutal. Mám v jeho vile kancelář, aby mě měl stále pod kontrolou, jestli náhodou nezapomínám.

Planetka ITÁLIE

První, na kterou jsem se vypravila. V osmnácti. Studovat, poznávat, pracovat, žít naplno. Protože to Italové opravdu umějí! Naučit se jazyk, uživit se a stát se dottore politických věd se zaměřením na evropskou integraci. Skvěle vařit rizoto. Říkat s Italy: Volere è potere. Dvacet let pomáhat českým podnikatelům podnikat v Itálii a italským v Česku. Propagovat Česko v Itálii a obráceně. Se vším, co k tomu patří.

Dvojplanetka BRUSEL a ŠTRASBURK

Vypravila jsem se na ni, protože jsem měla pocit, že už vím, co v evropské hvězdokupce funguje a co by chtělo zlepšit. Které květiny je třeba chránit a který plevel vytrhat. Když jsem proto dostala nabídku kandidovat do Evropského parlamentu, tak… nešlo říct ne. Ocitla jsem se na výjimečné dvojplanetce a zamilovala si ji, protože v životě spíš než dokonalost hledám jedinečnost. Malý princ ve mně znovu nestačil žasnout, divit se a ptát. A neupouštět od otázek, když už jsem je jednou položila.

Planetka PROČBYNE?

Srdcovka. Planetka, na kterou vysílám malé prince a princezny, aby si plnili sny. Sny o tom vyzkoušet si, co by jednou mohli umět a dělat. Jestli by to pro ně mělo smysl. Na planetce PročByNe? na ně čeká pán nebo paní, kteří jsou v tom, co dělají, nejlepší nebo skoro nejlepší. Mí malí princové-stážisté se jich ptají a učí se od nich. Posílám je ke studánkám s nejživější vodou, aby se napili.

Planetka KREATIVITA

Další srdcovka. Planetka, která pomáhá těm, kdo se stejně jako malý princ umějí na svět podívat JINAK. A vymyslet, jak to, co se zdá nezměnitelné, vytvořit a dělat JINAK. Možná nově, možná jen smysluplněji, jednodušeji nebo užitečněji. Jak koho napadne. Tvořivost je na všech mých planetkách opečovávaná jako vzácná květina. Věřím, že budoucnost patří kreativnímu myšlení, a dělám, co mohu, aby byla v Česku hojně zalévaná a kvetla co nejvíc. Oblíbenou zálivkou tvořivosti je můj projekt Je OK být chvíli na dně. Protože malým princům v galaxii kreativních průmyslů často zmizí z oblohy hvězdičky snů, za kterými se vypravili. Omylem, chybou, zapatláním smůlou… Nebo prostě jen tak, že se jim chce. Někdy jako by s nimi zhasli i mí malí princové, malé princezny. Mají pocit, že jsou ztracení, na dně. Proto jim s lidmi, kteří už mají nějaké to bloudění, zhasínání a rozsvěcení za sebou, vyprávíme příběhy se šťastnými konci. O tom, jak to udělat, aby se hvězdy, za kterými se vydali, znovu zažehly.

Planetka POZNÁNÍ a RADOSTI

Sportují na ní malí princové s neobyčejnými dušičkami. Jinými. Odbočujícími z obvyklých tras. Soutěží mezi sebou i sami se sebou. A nestačí se divit, co dokážou. Od roku 2015, kdy jsem se patronkou Českého hnutí Speciálních olympiád stala, žasnu i já. Ráda, protože po Olze Havlové a Livii Klausové je to čest a potěšení. Protože mi jiný vesmír dává mnohem víc, než mu kdy můžu dát já. Protože mne opakovaně nutí ptát se, kdo je v našem světě ve skutečnosti doopravdy handicapovaný. Mí princové-olympionici určitě ne. V době Zlínského filmového festivalu se dráhy Zlínské planetky a planetky Speciálních olympiád protnou a dojde ke Speciálnímu prolínání. Je to už taková tradice, při které jsou si mí údajně postižení sportovci a jejich údajně zdraví fanoušci blíž než kdy jindy. Prolnou natolik, že je těžké poznat, kdo je kdo. A to je na medaili!

Planetka PATRIOTKA

Česká a moravská planetka. Plná toho nejlepšího, co umíme. Obklopená atmosférou neodolatelné přitažlivosti. Malým princem ve mně doslova puzená ke dvojplanetce Evropského parlamentu. Tlačená mou vlasteneckou láskou tak blízko, aby všichni viděli, kolik je toho na ní pěkného. A užasli. Je nad čím. Vím to, znám to tu, jsem u nás DOMA.

Budete-li chtít, přidejte se ke mně a napište mi.

Vaše Martina Dlabajová