Evropský parlament
je důležitější, než se může zdát

Jak mě – obyčejnou holku ze Zlína – napadlo, že bych se mohla stát europoslankyní? Byla jsem oslovena, abych kandidovala. Proč právě já? Dlouho jsem podnikala v Itálii, která je zakládajícím členem EU. Navíc jsem se věnovala spolupráci českých a evropských firem, takže jsem o tom, jak EU funguje, něco věděla. A hlavně: věřila jsem v silnou a jednotnou Evropu.

Jsem Homo europae, člověk evropský. Měla jsem štěstí, že jsem v Evropské unii začala žít a pracovat ještě v době, kdy v ní Česká republika nebyla. Navíc v Itálii, která se potýkala a dodnes potýká s mnoha problémy. Vnímala jsem, jak silnou oporou jí EU byla, jak jde společně všechno snáz a lépe. Ale i to, že členství není pouze o výhodách. Je také o odpovědnosti, závazcích, povinnostech, solidaritě.

Když jsme v roce 2004 do EU vstoupili, byla jsem nadšená. Ovšem bez růžových brýlí, které mi předchozí roky života v EU sundaly z nosu. Vždy jsem ale věděla, že přes mnohá proti a úskalí převažují pozitiva.

Věděla jsem i to, že když se nebudeme dostatečně snažit a nebudeme jako země dělat maximum, budeme sice členy „dobré party“, ale moc nám to nepřinese. Zůstaneme okrajovou zemičkou v srdci Evropy. Bezvýznamným kamínkem v mozaice 27 států. Samozřejmě vím, že z nás pravděpodobně nikdy největší evropská velmoc nebude. Ale chtěla bych, aby byla ČR hodně důležitým a zářivým kamínkem, který nesmí vypadnout, nesmí zmatnět. Nesmí být jen do počtu. Protože jinak by mozaika EU ztratila lesk a kouzlo. Přeji si, aby byla ČR svébytným sebejistým kamínkem pevně usazeným v evropské mozaice. Českým granátem, bez kterého to není ono.

Není to samozřejmě jenom na mně. Je to na nás všech. Evropskou politiku neurčují náhlá hnutí mysli či rozmary několika mocných v bruselských kuloárech. Ač se to možná nezdá, tvoříme ji my všichni a podstatně tím ovlivňujeme každou minutu svého života. I proto je v našem zájmu přípravu nové legislativy přicházející z institucí EU sledovat a co nejvíce se na ní podílet. A když se nám něco nezdá, upozornit své europoslance, kteří jsou přece jenom blíže bruselskému dění.

Uléhám i vstávám s myšlenkou na volně fungující vnitřní trh EU. Je pro mě nosnou konstrukcí evropské integrace. Vždy jsem se snažila odbourávat přetrvávající bariéry a bránila výstavbě nových. Na evropské trhy přece míří přes 80 procent českého exportu… Trápí mě proto, když vidím, jak některé státy společný trh se všemi jeho výdobytky obětují, aby v přesvědčení, že chrání samy sebe, pošlapaly, na čem léta usilovně pracovaly. Volný trh a pohyb služeb jsou základ. Možnost pracovat v EU je podle mě jedním z hlavních benefitů, kvůli kterým jsme do EU i my Češi vstupovali.

Věřím v hodnoty, za které se peru

Zní to nadneseně, jenže to nejde říct jinak. Věřím v pravdu a spravedlnost. V to, že svět může být hezkým místem pro život. I když často právě ten boj za pravdu a spravedlnost je to nejtěžší, co v politice zažívám.

JAK TO CHODÍ V EVROPSKÉM PARLAMENTU

Na počátku každého nového volebního období si europoslanci vybírají výbory, ve kterých budou dalších pět let pracovat. Podle toho, na jakou oblast se chtějí zaměřit, podle svých priorit, ale samozřejmě také podle politické váhy a schopnosti vyjednávání. Ve výborech projednávají připravované zákony, podávají návrhy na změny a tak dále. Co vyjednají, „odvezou“ každý měsíc do Štrasburku na tzv. plenární zasedání, kde je jejich společná práce odhlasována. Nebo také ne.

Výhodou je, že můžete být hned v několika výborech. Všechno souvisí se vším, ale některé věci souvisejí výrazněji, takže je to logické. Já měla celkem jasno. V prvním mandátu (2014–2019) jsem zamířila do výboru pro rozpočtovou kontrolu (CONT) a také do výborů pro zaměstnanost (EMPL) a pro dopravu (TRAN). Ve druhém mandátu (2020–2024) jsem na práci v těchto výborech navázala a ještě více ji rozšířila. Zůstávám ve výboru pro rozpočtovou kontrolu (CONT) a jsem koordinátorkou ve výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) a podílím se také na práci ve výboru pro rozpočet (BUDG).

ITRE jako PRŮMYSL, VÝZKUM A ENERGETIKA

V tomto výboru jsem od roku 2019. Jak souvisí s mými prioritami? Velmi. Například se zaměstnaností mladých lidí nebo s podnikáním v Evropě úplně zásadně. V tomto výboru se totiž debatuje a rozhoduje o tom, jakým směrem se evropská ekonomika vydá. Na jaké obory se zaměří, jak jí pomůže umělá inteligence, rozvoj technologií, věda či budoucnost energetiky. Zvažujeme, co podpořit, co utlumit, co rozjet, abychom ekonomiku dostali tam, kam chceme. S čímž souvisí také vznik nových pracovních příležitostí, možností pro podnikání nebo oborů studia. Velmi se zde také soustředím na výzkum a inovace, ale také na mé oblíbené kreativní průmysly. I proto, že si myslím, že by v těchto oblastech mohla Česká republika „bodovat“.

CONT jako KONTROLA ROZPOČTU

Rozpočtové kontrole jsem zůstala věrná i ve druhém mandátu. Ve výboru se vyhodnocuje, kam a kolik peněz na které věci odešlo a jak se využily. Hlídáme, aby se nezakutálely, kam nemají. Jde se do detailů, což je dobře. Ani euro neunikne. Aspoň o to usilujeme… Ať jde o stavbu silničky z Horní Dolní do Dolní Horní u nás, rekvalifikační kurzy pro polské horníky, podporu start-upu rumunského podnikatele nebo studijní pobyt Slováka ve Francii. Možná to tak na první pohled nevypadá, ale jde o ingredience, ze kterých se skládá menu naší společné evropské spokojenosti.

BUDG jako ROZPOČET

Ve výboru pro rozpočet (BUDG), rozpočet nekontrolujeme, ale TVOŘÍME. Obrazně řečeno: preventivně HASÍME, co hrozí, a ZALÉVÁME, co má vyrůst. Dlouhodobě dopředu zvažujeme, kolik peněz a kam nasměrovat, aby naše evropské společenství fungovalo, jak má. A nejlépe lépe. Abychom podpořili to, co nám všem slibuje slibné perspektivy. Snažíme se unijní prostředky navigovat k co nejkonkrétnějším cílům. Aby bylo jasné, co kterému Evropanovi přinesou. Aby z nich něco měli jak jednotlivci – třeba studenti, vědci, důchodci –, tak města, regiony, státy. Prostě my všichni. K „všeobjímajícím“, avšak v dopadech takřka osobním kapitolám rozpočtu patří například peníze na čistší životní prostředí, bezpečnost vnějších hranic EU nebo obnova stability po prvotním nájezdu covidu. Ve výboru pro rozpočet jsem vedená jako náhradnice. Ale žádný strach, že bych měla povoleno projevovat se jen „náhražkově“, když třeba někdo onemocní. Vím o všem, jsem u všeho a můžu do všeho jak mluvit, tak o všem spolurozhodovat.

„Moje“ parlamentní SKUPINA PRO MALÉ A STŘEDNÍ PODNIKY

Výbory jsou formální, parlamentní skupiny neformální. Slouží k propojování poslanců napříč politickými skupinami a rovněž k výměně názorů s odbornou a laickou veřejností. Jsem ve skupině, ve které jsem v minulém mandátu byla místopředsedkyní a v roce 2020 jsem ji znovu založila a spolupředsedám jí. Důvodem je můj zájem o malé a střední podniky, na které je často tendence zapomínat. Dělám maximum, aby se tak nedělo, protože tyto firmy jsou pro evropskou i českou ekonomiku zásadní. Zaměřuji se na klíčová témata, jako jsou zejména: lepší přístup k přímé hospodářské podpoře a financování EU, funkční jednotný trh EU bez překážek a se stabilním a předvídatelným regulačním prostředím nebo více možností vstupovat do výběrových řízení na veřejné zakázky. Obzvláště mě zajímá podpora inovací a digitalizace.

JAK POZNÁTE, ŽE JSEM USPĚLA?

Rozhodují "maličkosti". Nezúčastněný pozorovatel v ideálním případě vlastně nepostřehne, že jeho europoslanec něco vylepšil či zachránil. Nic nedře ani nedrhne, dny jsou v pořádku. V Evropském parlamentu je totiž obrovským úspěchem, když se vám v návrhu nějakého právního předpisu podaří změnit např. jen znění půlky věty. Maličkost? Zdánlivě ano. Jenže když se vám to nepodaří… Příklad? Třeba vyjednání výjimky pro mezinárodní kamionovou dopravu v Evropě. Měla podléhat nesmírně komplikovaným a sešněrovaným pravidlům. Teoreticky mohly kontroly po kamioňácích vyžadovat nejrůznější doklady a razítka, která v našem pracovním právu nenajdete. Zkrátka totální nesmysly. Českým dopravním firmám by se citelně zkomplikoval život. Vyjednali jsme proto výjimku. Do textu jsem ji dostala po náročných jednáních. Dodnes mi chodí zprávy od českých dopravců a řidičů. Děkují, že jsme to tehdy nevzdali a hledali do dlouhých nočních hodin cestu, jak formulaci návrhu zákona změnit.

Takhle to chodí ve všech oblastech. Pár nevhodně zvolených slov v návrhu legislativy vás připraví o možnost koupit si čerstvě dovezenou zeleninu, znemožní vám studium v zahraničí apod. Pokud ovšem europoslanec ona nešťastná slova nepostřehne a nezabojuje o jejich změnu. Díky těmto „maličkostem“ a ohlasům lidí vím, že v Bruselu nesedím zbytečně a pro řadu z vás můžu hodně udělat. Že to má smysl.

Na co jsem ještě pyšná:

• V Evropském parlamentu jsem byla u zrodu projektu podpory přeshraničního učňovského vzdělávání a prosadila výrazné navýšení rozpočtu výměnného programu pro studenty Erasmus.

• Jako první Češka v historii jsem dohlížela na kontrolu hospodaření Evropské komise. Jde o vysoce prestižní práci, při které jednáte s nejvyššími z nejvyšších, a to včetně tehdejšího předsedy Jean-Claude Junckera. Často ke mně s dalšími členy Evropské komise chodil takzvaně „na kobereček“. Vysvětlit některé nejasnosti ohledně vydávaných peněz…

• Podařilo se mi v rozpočtu EU získat finance pro tzv. kreativní průmysly. Bylo to možné jen díky tomu, že jsme s kolegy vybojovali vznik nové podkapitoly v Horizon Europe, největším programu pro vědu a výzkum.

• Na prostředky ze zmíněného programu Horizon Europe si mou zásluhou „sáhnou“ také malé a střední firmy nabízející inovativní řešení. To bylo dosud složité.

Pochvaly nejsou všechno, ale potěší. Jsem přesvědčená, že dělám, co můžu. Je to dost? Člověk nikdy neví… I proto mě potěší, když mi dá někdo najevo, že je moje „co můžu“ víc, než je v Evropském parlamentu zvykem. Když mě nějakou formou ujistí, že za sebou vidím práci a výsledky nejen já, ale také ostatní. „Medaile“ samozřejmě nejsou všechno. Myslím si ovšem, že není hanba občas se s nimi pochlubit.

EVROPSKÁ OCENĚNÍ

• 2015 / MEP Award pro nejlepší poslance Evropského parlamentu – europoslanecký „Oscar“, kterého Martina Dlabajová získala jako vůbec první politik z ČR, a to za práci ve výboru pro zaměstnanost a sociální věci.

• 2018 / Martina Dlabajová opět nominována na cenu MEP Award.

• 2020 / MEP Award podruhé,tentokrát za přínos v oblasti jednotného digitálního trhu.

ČESKÁ OCENĚNÍ

• 2018 / V TOP 50 nejvlivnějších Čechů, kteří pracují v institucích EU (žebříček sestavil server Info.cz)

• 2019 / Merkurova medaile za dlouhodobou podporu podnikatelského prostředí a rozvoj Hospodářské komory ČR

ITALSKÁ OCENĚNÍ

• 2019 / Zlatý odznak Italsko-české obchodní a průmyslové komory (Camic) za přínos k rozvoji ekonomických a podnikatelských vztahů mezi ČR a Itálií

• 2020 / rytířka Řádu italské hvězdy udělovaného cizincům, kteří významně přispěli k prezentaci Itálie v zahraničí a posilování jejích vztahů s dalšími zeměmi. Řád na návrh ministra zahraničních věcí uděluje prezident Italské republiky.