Věděla jsem to už před dvaceti lety, když jsem byla nadšenou studentkou a začínající podnikatelkou v Itálii. A vím to i dnes, když jsem političkou a poslankyní Evropského parlamentu.
Přečtěte si můj projev z konference věnované exportu, která proběhla na konci července v italské Padově. Byla to pro mě cesta zpět do minulosti, protože jsem se vrátila na stejné místo a před stejné lidi jako před dvaceti lety, i když v odlišné roli. Evropa od té doby urazila velký kus cesty a zcela jistě se v mnoha ohledech změnila. Pořád je to ale náš domov a za její budoucnost stojí za to bojovat.
Vážené dámy, vážení pánové.
Je neuvěřitelné, jak čas rychle utíká, ale zároveň nám dovoluje se na chvíli zastavit a naprosto jasně si vybavit chvíle, které se nám z nějakého důvodu vryjí do paměti. Já z té mé nikdy nevymažu okamžiky, kdy jsem před dvaceti lety vstoupila na toto místo, dokonce do stejného hotelu, a mluvila tu s vámi.
Tehdy mi bylo něco málo přes dvacet let a na Padovské univerzitě jsem psala svou diplomovou práci – samozřejmě zaměřenou na Evropu. Kromě toho jsem veškerý svůj volný čas věnovala své firmě, kterou jsem založila právě tady v Itálii. S vámi jsem spolupracovala a moc ráda na toto období vzpomínám… Kdyby mi tehdy někdo z vás řekl, že tu příště budu mluvit jako již podruhé zvolená poslankyně Evropského parlamentu, s největší pravděpodobností bych mu nevěřila a pochválila ho za dobrý vtip.
Vraťme se však zpátky. Moje země, odkud pocházím, tedy Česká republika, před dvaceti lety ještě nebyla členským státem EU, a na vstup do unie si musela ještě nějakých pět let počkat. Silně však po členství ve vašem „klubu“ toužila a dělala vše pro to, aby se do něj mohla dostat. Stejně tak jsem to vnímala i já.
I já jsem si moc přála, aby země – včetně té mé, které byly několik desítek let nedobrovolně izolované za Železnou oponou, se jednoho dne staly pevnou součástí Evropy, k níž kdysi patřily a dlouhou dobu k ní vzhlížely.
Tento sen se stal skutečností v roce 2004 a od té doby jsou z nás partneři se vším všudy. Partneři, kteří na společném trhu, jehož jsme dnes všichni součástí, požívají stejných výhod, ale zároveň si uvědomují, že pro ně platí stejné povinnosti.
Na to bychom neměli za žádných okolností zapomínat. Evropská unie, která má dnes 28 členů, není pouze o benefitech, ale také o zodpovědnosti, vzájemném respektu a o tom, že budeme jeden druhému naslouchat. Jedině tak dokážeme celý projekt ještě více povznést a získat z něj maximum – a nebude záležet na tom, zda se bude jednat o výrobce nábytku v Udine, nebo o obchodníka s potravinářskými výrobky z Brna.
Evropa za dvacet let, které tu jako firma oslavujete, zcela jistě urazila velký kus cesty a prošla celou řadou změn. Dokážu si představit, že bychom tu mohli sedět hodiny a mluvit o tom, co se za tu dobu podařilo, a kde se naopak stále musí přidat, aby byly vidět nějaké výsledky. Možná bychom se na tom ani neshodli…
Jedno však vím jistě, společná Evropa je naše budoucnost. Věděla jsem to už tehdy před dvaceti lety, když jsem těmito dveřmi vešla jako nadšená studentka a začínající podnikatelka. A vím to i dnes, když jsem sem vstoupila jako politička. Pojďme na tom dále společně pracovat a nenechme si to vzít.
Děkuji za pozornost.
Projev v italštině:
Gentili signore e signori,
Sono molto onorata di essere qui oggi e di poter condividere con voi la soddisfazione di aver compiuto un tale percorso ricco di sfide, e, allo stesso tempo, di numerosi successi conseguiti lungo il cammino.
È incredibile come il tempo scorra inarrestabile per tutti, eppure basti solo un attimo perché un ricordo riaffiori nitido, permettendoci di rivivere degli istanti rimasti impressi nella nostra memoria.
Ventidue anni fa stavo scrivendo la mia tesi di laurea mentre studiavo all’Università di Padova – una tesi naturalmente incentrata sull’Europa.
Duranti gli studi, ho consacrato tutto il mio tempo libero alla società che avevo fondato proprio qui, in Italia. Ho avuto la possibilità di collaborare con voi e ricordo quel periodo con molto piacere…Se all’epoca qualcuno di voi mi avesse detto che un giorno sarei tornata qui, in veste di eurodeputata al suo secondo mandato, con tutta probabilità non gli avrei creduto e gli avrei fatto i complimenti per la battuta.
Ma veniamo al dunque.
Vent’anni fa il mio Paese, la terra da cui provengo, la Repubblica Ceca, non era ancora un Membro dell’Unione Europea e avrebbe dovuto aspettare ancora altri cinque anni per farne parte. Il desiderio di fare parte del vostro “club” era fortissimo, tale motivare ogni sforzo per raggiungere l’obiettivo. E allo stesso modo, così intensamente, ho vissuto anch’io quell’attesa.
Anch’io desideravo ardentemente che Paesi come il mio, che da qualche decennio erano costretti all’isolamento al di là della Cortina di ferro, diventassero un giorno solidi e forti membri di quell’Europa di cui erano stati parte nel passato, e a cui a lungo avevano guardato come esempio.
Nel 2004 questo sogno è diventato realtà e da allora siamo partner a tutti gli effetti.
Siamo membri dello stesso Mercato Unico, da cui tutti traiamo gli stessi benefici, e, allo stesso tempo, siamo consapevoli di dover sottostare tutti agli stessi obblighi.
E di questo non dobbiamo mai dimenticarci. Fare parte dell’Unione europea, che oggi conta 28 Paesi membri, non comporta solo vantaggi, ma anche responsabilità, rispetto reciproco e il dovere di ascoltarci l’un l’altro. Solo così, nel rispetto di tutti i partecipanti, saremo in grado di sviluppare il progetto europeo nella sua interezza e trarne il massimo dei risultati, indipendentemente dal fatto che si discuta di un mobilificio a Udine o di un commerciante di prodotti alimentari a Brno.
Oggi, dopo vent’anni, possiamo dire che l’Europa, che qui festeggiate come azienda, ha percorso una strada lunga e tortuosa, ricca di sfide e trasformazioni. Potremmo star qui seduti delle ore a discutere di quanto sia stato fatto in questo lasso di tempo e di quali interventi ancora siano necessari per migliorare i risultati.
Da eurodeputata, nei prossimi cinque anni, lavorerò come Vicepresidente della commissione per il controllo dei bilanci, coordinatrice di gruppo nella “commissione per l’Industria, la Ricerca e l’Energia” e membro della “commissione per il Bilancio”. Insieme ai colleghi neoeletti, sono pronta ad affrontare i prossimi mesi di lavoro, densi di decisioni cruciali quali l’insediamento della nuova Commissione, la Brexit e l’approvazione del quadro finanziario dell’Unione per i prossimi sette anni, a decorrere dal 2021.
Di una cosa però sono certa. L’Europa comune è il nostro futuro. Lo pensavo ventidue anni fa quando sono entrata da quella porta da studentessa entusiasta e imprenditrice alle prime armi. Oggi, da politica, ne sono ancora più convinta. Continuiamo dunque a lavorarci insieme e non facciamocela portare via.
Congratulazioni per questi ultimi vent’anni e auguri per i prossimi, l’Europa e il mondo hanno bisogno di voi!
