Šijeme si na sebe bič. To jsou slova, která mě napadají, když v poslední době nahlížím do kuchyně evropské politiky. Tam se aktuálně dopékají zcela nová pravidla udržitelnosti, v unijní hantýrce známá jako směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti (Corporate Sustainability Due Diligence Directive). Ač směrnice ukládá povinnost důkladně dbát na ochranu životního prostředí a dodržování lidských práv velkým podnikům, nová pravidla se nepřímo dotknou také menších firem. Řadu z nich to může vážně ohrozit.
S čím nová pravidla počítají? Zjednodušeně řečeno, velké podniky si budou muset povinně posvítit v první řadě na všechny fáze výroby svého produktu či poskytování služeb před tím, než je nabídnou svému zákazníkovi. Zajímat se tak budou muset například o těžbu surovin, ze kterých je vyroben, či odkud pochází nezbytné součástky, bez kterých by nevznikl. Budou si muset být jisté, že v žádné z fází výrobního procesu nedochází k porušování lidských práv nebo ohrožování životního prostředí. Menší dodavatelé budou muset ukazovat, že ani oni při získávání materiálů nevyužívají dětskou práci nebo neznečišťují ovzduší nad povolené limity apod. Pokud se prokáže opak, odpovědnost za nenáležitou péči ponese výrobce. A aby toho nebylo málo, to samé má platit pro firmy v jeho odběratelském řetězci, které musí zaručit, že i ony dodržují pravidla.
Nemám nic proti udržitelnosti, i já chci žít na zdravé planetě, kde nejsou zotročovány děti, a chci přiložit ruku k dílu. Riziko směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti, na které upozorňuji dlouhodobě, spatřuji jinde. Za problémy lidstva návrh činí odpovědnými firmy, když na ně přenáší jednoznačně největší břemeno, a to navíc v momentě, kdy podniky po celé Evropě procházejí nelehkým obdobím a zatím nevidí světlo na konci tunelu. Evropská komise ke všemu přišla se směrnicí pouhý den před tím, než ruská vojska napadla Ukrajinu. V tu chvíli se změnil svět, který jsme do té doby znali a na který jsme byli zvyklí. Dopady války pocítil téměř každý, občané i podniky. Nová pravidla udržitelnosti si zaslouží kritiku i kvůli tomu, že neberou v potaz novou situaci a nereagují na změněná pravidla hry.
Za český byznys
Kdo mě znáte, víte, že jsem v roce 2014 vstupovala do politiky s odhodláním prát se v Evropě za český byznys. Někdy jsem uspěla, jindy jsem musela ustoupit a spokojit se s vyjednaným kompromisem. Vždy mi ale ležely na srdci nejlepší zájmy ČR a našich podnikatelů.
S tímto přesvědčením jsem vedla práce na stanovisku, které v lednu přijal Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) v Evropském parlamentu. Jsem hrdá na to, že kompromisní text, který podpořila potřebná většina mých kolegů, brání možnost svobodně podnikat v Evropě a nezatěžuje firmy dalšími zbytečnými a nákladnými povinnostmi.
V úsilí bránit podnikatele pokračuji i nadále a hodlám vytrvat až do konce celého legislativního procesu, který pomalu, ale jistě v tomto konkrétním případě spěje do finále. Evropský parlament čeká tento týden důležité hlasování na plenárním zasedání v Bruselu, kde se rozhodne, s jakým mandátem instituce půjde do závěrečných jednání. Spolu s kolegy europoslanci, kteří hrozbu směrnice o náležité péči v oblasti udržitelnosti vnímají se stejnými obavami jako já, podáváme sadu klíčových pozměňovacích návrhů. Trváme na tom, že malé a střední podniky by neměly spadat do působnosti směrnice a potýkat se s další zátěží.
Děkuji tímto evropským a českým podnikatelským svazům, které se za naši iniciativu postavily a vyjádřily jí podporu. Jak se říká, naděje umírá poslední. Tak nepřestávejme věřit a držme si palce!
Původní verze psána pro magazín Hospodářské komory ČR Komora.
