Česká republika již několik dní řídí Evropu. Role předsednické země v Radě EU, kde zasedají ministři, se ujala 1. července a setrvá v ní dalších šest měsíců. Jde nepochybně o velmi prestižní záležitost, která však s sebou nese také velkou zodpovědnost. Předsednická země má pod taktovkou důležitá jednání s dopadem na stovky milionů lidí na celém kontinentu a může díky tomu zanechat po sobě nesmazatelnou stopu. Třeba jen v tom, že dokáže přesvědčit ostatní, aby spolu mluvili a hledali společné řešení.
Na první pohled se může zdát, že Evropský parlament nemá s předsednictvím jakékoliv země v Radě EU nic společného. Opak je ale pravdou. I my, europoslanci, vnímáme, která země právě svírá otěže a udává směr a rytmus.
Na Česko v čele Evropy se těšíme a dlouho jsme se na to připravovali. České předsednictví jsme měli zakroužkované v kalendářích už na začátku našeho mandátu při rozhodování, na jakých konkrétních návrzích budeme v Evropském parlamentu pracovat a jak si je mezi sebou rozdělíme. Potkat se u jednacího stolu s dalšími Čechy, byť mluvícími za všechny členské státy EU, je totiž strategicky významná situace, kdy je možné ze vzájemné spolupráce společnými silami získat maximum pro naše občany i podniky. Já takto s českým předsednictvím jednám jako zpravodajka tzv. Cesty k digitální dekádě, což je konkrétní plán EU, jak do roku 2030 co nejhladčeji zvládnout digitální transformaci ekonomiky a společnosti.
S českým předsednictvím jako Evropský parlament „zkřížíme“ cestu ještě několikrát. Na začátku července jsme na plénu ve Štrasburku již přivítali českého premiéra Petra Fialu, který tam přijel obhajovat priority celého předsednictví. Bylo jen na něm, jak se k úkolu postaví a jak jej v následné debatě s europoslanci zužitkuje. To samé platí o českých ministrech, kteří po vzoru premiéra v těchto dnech navštěvují jednotlivé výbory Evropského parlamentu, aby v nich do posledního technického detailu vysvětlili plány v konkrétních agendách na dalších šest měsíců. Do mého výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) zamíří hned čtveřice českých ministrů – Ivan Bartoš, Jozef Síkela, Vladimír Balaš a Martin Kupka.
Půlroční předsednictví je v neposlední řadě také příležitost, jak přinést aspoň trochu „Evropy“ domů do Česka. Je to jedinečná šance, jak lidem v České republice představit konkrétní přínosy našeho členství v Evropské unii. Doufám proto, že česká vláda si tento cíl vezme za svůj a navzdory počátečním rozpakům a přešlapování se do komunikace pustí naplno. S mou pomocí může počítat.
Původně psáno pro magazín Hospodářské komory Komora.
