Fake news neboli falešné zprávy jsou všude kolem nás. Smyslem jejich existence je, abychom jim uvěřili, a ony tak mohly napáchat co největší škody. Bohužel se to většině z nich úspěšně daří. Jak nedávno upozornil průzkum společnosti Ipsos, s fake news se setkalo 81 % české populace a naprostá většina z nich přiznala, že je zpočátku ani nenapadlo, že se jedná o mylné informace. Zprávu proto vzala jako fakt a dále s ní pracovala. Zkáza byla zaseta.
Podobný příběh se odehrál před několika dny v Itálii, kde jedna taková fake news vyvolala neuvěřitelnou vlnu nenávisti a zloby. A pokud by se nepřestala šířit dál, mohla mít na svědomí diplomatický skandál obrovského rozměru s nedozírnými následky.
Co se stalo?
V italském deníku La Repubblica vyšel článek o tom, jak se Česko rozhodlo ponechat si zabavenou humanitární pomoc, která byla původně určena Itálii, a využívat ji pro své potřeby. V textu s titulkem „Česká republika ukradla Itálii tisíce ochranných masek, které jí poslala Čína“ jsme se mohli dozvědět, jak jsou Češi nesolidární a v době koronavirové krize, která zasáhla celou Evropu, myslí pouze na sebe a osud druhých je nezajímá. Článek se při podobných tvrzeních odvolával na komentář analytika Lukáše Lva Červinky z opoziční Pirátské strany, který na svém facebookovém účtu uvedl, že české úřady měly v úmyslu zabavené roušky a další zdravotnický materiál určený pro italské lékaře jednoduše „zkonfiskovat“. Text jej na několika místech přímo cituje. Nechci spekulovat, proč se novináři z La Repubblica začali o celou věc zajímat, jedno ale bylo jisté: článek od svého počátku vycházel z mylných informací a šířil je dál.
Kromě toho, že tyto fake news přebrala další italská média, stala se vodou na mlýn všem pohotovým komentátorům na sociálních sítích. Místo toho, aby se pokusili vzniklou situaci zklidnit, tak se do ostré diskuse na internetu vložili i někteří mí kolegové v Evropském parlamentu. Neodradilo je ani trpělivé vysvětlování a předkládání spolehlivých informací.
Příběh založený na falešných faktech hned v prvních dnech vyprovokoval více než půl miliónu komentářů na Facebooku a Twitteru, mnoho z nich nenávistných. Italové, kteří už několik týdnů žijí v obrovském napětí a v domácí izolaci, si nenechali ujít příležitost a sobeckým Čechům to pořádně spočítali. Nezaslouženě.
Proč?
Česká policie v polovině března skutečně zabavila ve firemním skladu v průmyslové zóně v Lovosicích 680 tisíc roušek a 28 tisíc respirátorů. Následné vyšetřování odhalilo, že část materiálu (cca 100 tisíc roušek) představovala dar Červeného kříže města Čching-tchien čínským krajanům žijícím v Itálii. České úřady ústy ministra vnitra Jana Hamáčka však Řím záhy ujistily, že Italové o nic z daru nepřijdou.
Případ je sám o sobě složitý a je jisté, že jeho vyšetřování ještě nějakou dobu potrvá. Česká strana byla od začátku rozhodnutá, že zabavené roušky a další zdravotnický materiál nahradí vlastním a Itálii jej pošle. To se skutečně stalo a krabice s dokonce 110 tisíci rouškami do Říma dovezl autobus vypravený ministerstvem zahraničí. A následovat má i další pomoc – Česko už do Itálie poslalo 10 tisíc ochranných obleků a k tomu slíbilo, že poskytne vzorky a návod, jak tisknout 3D respirátory. O dalších zásilkách pro koronavirovou nákazou zasaženou Itálii se navíc dále jedná a určitě na sebe nenechají dlouho čekat.
Příběh má nakonec dobrý konec. A to zejména díky zásahu italské a české diplomacie v čele s velvyslankyní v Římě. Jen díky dlouhodobým kontaktům ambasády se povedlo nejhorší požár uhasit, a mylné informace se tak dále nešíří a nepáchají škody. Kdoví ale, kolik zlého stihly za sebou zanechat za těch několik dnů, kdy si je předávala italská média a lidé je komentovali na sociálních sítích.
V této nelehké době musíme být opatrní a nevěřit všemu, co se nám předkládá. Obzvlášť nyní je šíření zavádějících informací a vyzývání k nenávisti a protievropským náladám to poslední, co v Evropě i Česku potřebujeme.
I vzhledem k tomu, že jsme všichni nyní v době koronavirové krize uzavřeni doma a nenecháme si ujít jedinou zprávu o pandemii, musíme vážit každé slovo, které si přečteme či uslyšíme. A stejně tak si musíme uvědomit sílu a váhu každé věty, kterou sami napíšeme či vyslovíme. Dnes více než kdy jindy je důležité, abychom si ověřovali informace a uměli s nimi pracovat. Jinak se budeme s podobnými incidenty setkávat častěji a v takovém světě přece žít nechceme.
Martina Dlabajová
(původně psáno pro blog na Aktuálně.cz)
